V Kremlu mají znova machra, slovy změní lotra v bratra

Rosťa Firla

Kdosi mi vyprávěl zmodernizovanou pohádku O dvanácti měsíčkách: přijde v lednu Maruška poslána zlou macechou k měsíčkům pro jahody. Její pohádková prosba byla vyslyšena s podmínkou, že se Maruška pomiluje na revanš s měsíčky.
'Se všemi?', vyjekla Maruška.
'Jen s deseti, řekl rozvážný Leden, protože Červenec a Srpen jsou teplí'. 

Skončil teplý srpen, rozpršelo se, začaly růst houby, které rádi sbíráme a jíme v různých úpravách a děti vidíme chodit do školy.
A na globální scéně horký srpen pokračuje horkou válkou na Blízkém východě a východní Ukrajině.
Posledního srpna Putin veřejně připomněl ruský atomový arsenál, který k obraně ruských zájmu nezaváhá použít proti západu.
Mervyn Putinova slova komentoval, že kdyby Anglie nebo Francie pohrozily užitím atomové bomby, což se nikdy nestalo a nestane, vzepjaly by se mediální hnízda k povyku a zcela zaslouženě.
Když takovou nehoráznou výhrůžku vysloví Putin, pak se mediální mluvčí podělají a zmlknou aby ruského cara nedráždili do uskutečnění slov.

Onehdá mne jeden známý z Čech pokáral, že bych neměl užívat jméno Adolf s Putinem a marně jsem se zajíkal vysvětlováním, že Putin anektoval Krym stejným způsobem jako Hitler shltnul Sudety, že Putin okupoval část Gruzie před pár lety jako Hitler okupoval Rakousko, a že Putin tak jako Hitler sází na tradiční neochotu demokratických vůdců západních zemí jít do války, kterou lid a voliči s gustem nechtějí a nenávidí.
Hitler měl volně ruce, když vzápětí po svém zvolení zrušil Reichstag a zahubil opozici i svobodu slova, stejně jako Putin umlčil opozici i média v Rusku.
Jedině parlamentní opozice a svobodná média mohou usvědčit politiky že lži, což Hitler věděl a Putin ví, že lhaním pomáhá přilévat olej do ohně.
Jen proto není slyšet z Ruska hlasy, že humanitární pomoc jsou samopaly a náboje povstalcům ve východní Ukrajině.
Málokdo věří v mírové řešení sporu Ruska s Ukrajinou a onen prožluklý konvoj náklaďáků z Ruska do východní Ukrajiny velice připomíná starou anekdotu z doby Brežněva o Ivanovi, který pracoval v továrně na šicí stroje a jeho Marusja loudila, aby zcizil v závodě součástky a nějaký šicí stroj jí poskládal, aby si mohla ušít šaty. Ivan odpověděl, že to už zkousel několikrát, ale jak to skládal, vždy poskládal kulomet.

Přestože měsíc Září není teplý, situace na východě Ukrajiny se rozpaluje do běla; Ukrajina žádá NATO o plné členství v alianci, ale Obama už vyhlásil, že NATO kvůli Ukrajině do otevřené války nepůjde, čímž splnil Putinovo očekávání, že si může dělat co si zachce.

Vcelku Putin svým počínáním v Gruzii před několika lety a teď na Ukrajině velice popíchl štáb NATO a vyprovokoval schůzku členů NATO ve Walesu první týden září; Britský premiér Cameron se otevřené vyslovil, že Putinovi se nepodaří co se podařilo Hitlerovi v 1938 pacifikovat spojence v Mnichově a vydat Sudety jako ústupek výměnou za mír. Tento trik se Putinovi nepodaří, čímž byla paralela Putina a Hitlera vyslovena na nejvyšší úrovni evropské politiky.
V pobaltských republikách, na které má Putin viditelný zálusk k zahrnutí do nové Ruské říše, se tímto časem posiluje bojová připravenost včetně stíhaček kanadských a tlak na vlády členů NATO zvýšit výdaje na zbrojení je přesně v kontexttu starořímské věty: Chceš-li mír - připravuj se na válku.
Ale nebuďme blázniví, protože demokratické země nikdy v historii nechtěly válku, či ještě lépe řečeno, voliči nechtějí válku jako řešení regionálních neshod a konfliktu zájmů a chtějí udržovat rovnováhu a uspořádání sil jaké dneska je. A NATO válku nezačne, to je jisté.
Je tedy v této nebezpečné situaci jakékoliv mírové řešení?
Ano je, i když je to řešení budoucnosti, že se vzepne ruský národ a podlomí Putinuv imperiální a militantní carismus zevnitř Ruska.

Podle Gallupova průzkumu veřejného mínění ruské populace klesají Putinovy akcie; po slavné Olympiádě v Soči a okupaci Krumu byl soulas s Putinovym počínáním až 65% a v srpnu poklesl pod 40% a Rusové vědí, anebo tuší, že nesvoboda Ukrajiny bude zaplacena jejich vlastní nesvobodou.
Navíc sankce proti Putinove oligarchii berou zboží z ruských krámku a to ruský spotřebitel okamžitě pociťuje, že Rusko je izolováno od globálního obchodu a ty kapky konzumní prosperity z importu přestávají kapat. Oživení ruského průmyslu, hlavně těžba a zpracování surovin na export výrazně pokleslo z důvodů přemístění stovky miliard západního kapitálu do míst, kde nehrozí imperiální manýry cara Putina.
Na otázku jak pozná ruský pracující ekonomický propad, odpovídá ekonomický ukazatel inflace a ruská centrální banka ohlásila tohoroční vzrůst inflace ze 6% na 7,5% což ukazuje jak klesá kupní síla rublu a tohle pocítí každý Rus jako následek nepokojů na ukrajinské hranici.
Věří ještě někdo, že se po celé století těžce zkoušený ruský národ se může probudit z apatie, vyjít do ulic a srazit Putina a jeho vládu z carského trůnu? A pak rozvíjet opravdu velké Rusko namísto sekýrování sousedů?
Kdybych tomu nevěřil, tak bych to ani nenapsal.

Konec světa v historii

Eva Firlová

Jedna mezopotamská tabulka, snad 4500 let stará, že "země je v dnešní době zkažená. Objevují se znamení, že bude brzy konec světa. Podplácení a korupce je všude." Tato tabulka se dá spojit s jinou tabulkou ze stejného období, kde autor sténá, že svět se chýlí ke konci, protože synové odmlouvají svým otcům. Zdá se, že konec světa je spojen s morální zkázou.

Morální zkáza je také spojena s koncem světa ve velkých monoteistických náboženstvích, křesťanství, judaismu a islámu.

Antické mýty, ani filozofové nespekulovali nad koncem světa. Měli plné husí brka nebo styli nápadů jak vyřešit problémy dneška, popřípadě blízké budoucnosti, neboť ani oni se nevyhli spekulacím o morální zkaženosti. Ba, někdy to vypadá, zvláště u římských historiků, jako byli Sallustius, nebo Tacitus, že 

Tacitus

historie civilizace je historie lamentací nad zkažeností civilizace.

Teorie historie a budoucnosti antických historiků a filozofů se točila kolem kruhu. Historie každé civilizace procházela kruhovým dějem. Současnost je kousek pod vrcholem kruhu, na sestupu, a teď je třeba se napřít a udržet rozpad civilizace na uzdě. Antičtí historikové nebádali v dalekých či blízkých možnostech zkázy světa, popřípadě v nějakých světlých zítřcích ať už by se jednalo a ráj na zemí, nebo vítězství dělnické třídy. To je lineární historie nastolena ideologiemi, která naznačuje, že jdeme odněkud někam. Antickým historikům stačilo docela dobře “šlapat vodu,” aby se lidstvo neutopilo při sestupu historického kola. A když psali o “lidstvu” tak měli na mysli hlavně tu část, která četla, chodila se pravidelně koupat a znala Euklidovu aritmetiku.
Tento velice prozaický antický názor na historii, svět a jeho budoucnost nebyl přijat křesťanstvím, a už od 1. století n.l. čekali raní křesťané na návrat Ježíše a poslední soud a konec světa jak ho známe. V 16.kapitole Matoušová evangelia dokonce Ježíš říká, že někteří, kteří jsou v tomto okamžiku s ním, se dožijí jeho druhého příchodu.
Konec světa se od té doby pravidelně oznamuje lidmi známými i neznámými. Hodně se mluvilo o konci světa kolem roku 1000, ale to jen v těch kruzích, které uměly číst a psát, tedy v nevelké vrstvě, jinak většina lidí v Evropě stejně neměla ponětí, který je rok.

Výroba akvavitu

Ale po devastující epidemii moru ve 14. století nabraly předpovědi blížícího se konce světa na obrátkách. Kupodivu, zvláště matematici a jiní vědci byli nakloněni k vyhlašování data Posledního soudu. Buď je lidstvo štvalo, nebo si mysleli, že mají nějaký lepší náhled do budoucnosti, než ostatní smrtelníci. Začalo to francouzským chemikem Jeanem de Roquetaille, který jako františkán v klášteře pracoval na pokusech s destilací. Během pokusu vynalezl akvavit (alcohol). Považoval ho za všelék a asi ho hodně užíval. Ve svém datu konce světa si nebyl příliš pevný - váhal mezi rokem 1368 a 1370.
Matematické výpočty konce světa začaly Johannem z Konigsbergu, který se nazýval Regiomontanus. Dětský génius, narodil se v nějaké bavorské vesnici 1436 a v 11 letech byl zapsán na univerzitě v Lipsku, kde studoval matematiku. Ve Vídni pak pomáhal s překladem Ptolemaiova Almagestu, astronomické učebnice, z řečtiny, a vydal první učebnici trigonometrie. Regiomontanus vypočítal konec světa na rok 1588 - tedy na rok, kdy už se toho nebude muset zúčastnit, vzhledem k délce průměrného života.

Regiomontanus

Matematik Michael Stifel je autorem faktu, že nepíšeme 5 krát 5, ale 5x5 nebo také 5.5 a také ab=c. Vymyslel algebraické značení. Kromě toho, že byl matematikem, byl také fanouškem protestantismu Martina Luthera a stal se kazatelem ve vesnici Lochau, v severním Německu, kde žil velmi klidným životem a měl čas se věnovat svým matematickým studiím. Možná to nebyl nejlépe strávený čas, neboť vypočítal konec světa na 19. října 1533 v 8 hodin. ráno. Tato nanejvýš přesná informace byla přednesená v kázání vesničanům, kteří se pak hromadně zbavovali svého majetku a šli na nejbližší kopec modlit se a čekat na Poslední soud. Stifelovi nadřízení jej zachránili před vidlemi vesničanů tím, že jej uklidili na královeckou univerzitu jako profesora matematiky.

Michael Stifel

Zjevně se nepoučil ze spolku londýnských astronomů (a astrologů současně), kteří vypočítali konec světa, který měl nastat potopou, na 1. února 1524. Londýn byl už tehdy velké město, s možná 60 tisíci obyvateli. Jak lidé tehdy věřili astrologům se dá vysledovat z toho, že se třetina populace, 20 tisíc lidí, vydala o tomto datu do vyšších míst. Musel to být povznášející pohled.
S rozšířením knihtisku a gramotnosti přestaly tyto zábavy být místními událostní a šířily se jako mor. Anglický John Napier objevil logaritmy v 17. století. Jeho zásluhou jsme na gymnáziu dostávali na začátku školního roku logaritmické tabulky, o které jsem po celá svá středoškolská studia neprojevila zájem. Také jsem se obávala, že si logaritmickým pravítkem vypíchnu oko. Ale můj inženýrský manžel mi vysvětlil, jak logaritmy úžasně zkracovaly (před vynálezem digitální kalkulačky) složité výpočty. Tedy ten John Napier se nespokojil se svým objevem logaritmů a oddělováním desetinných míst tečkou, ale také vypočítal, že konec světa přijde v roce 1688 výpočtem z biblické knihy Nového zákona Zjevení sv. Jana. Je docela možné, že byl ovlivněn vykopnutím skotské dynastie Stuartu z Anglie a nástupu na trůn Williama III. a Mary II. z Oranže roku 1688. John Napier byl totiž skotský lord a tedy podporovatel skotské dynastie na anglickém trůnu.

Když se tento výpočet ukázal jako nesprávný, John Napier jej zrevidoval a přepočítal na rok 1700. Pak se vzdal věnoval se dále matematice a astronomii a žehrání na anglicky parlament.
Až do dnešních času pokračuje tradice vyhlašování konce světa náboženskými proroky. Ale protože žijeme v době, kdy náboženství jde stranou, chopili se prorokování konce světa proroci na “vědecké” bázi. Buď všichni zmrzneme, nebo se upečeme, popřípadě se přemnožíme. Také by měla dojít nafta, zemní plyn, uhlí, železo, potraviny, atd. atd.Podle proroctví Římského klubu z roku 1972 v knize měla světu dojít nafta v roce 1992 a s tím by měla zkolabovat civilizace.
K předešlým vědeckým prorokům zkázy světa se přidal John Gribbin, astrofyzik a důstojný nástupce matematiků a astronomů že 16. a 17. století, neb vydal knihu “Jupiter efekt” kde tvrdil, že konjukce planet sluneční soustavy vyvolá řadu katastrof, včetně velkého zemětřesení na poruše San Andreas v Kalifornii 10. března 1982. Rok 2000 měl tolik proroků katastrof, že je těžké je dát do nějaké posloupnosti. Jako pomstu své neschopnosti pochopit, proč existuje gravitace, se jen zmíním, že zkázu světa na rok 2000 předpověděl i vážený pan Isaac Newton ve své knize O proroctvích Daniela a o Zjevení sv. Jana.

Isaac Newton

Mnoho lidí, mezi nimi jeden nás nejmenovaný přítel, upadli do osidel majskeho kalendáře, který se při bližším zkoumání neukazuje příliš přesný. Který den nevychází do slunečního roku, je bezohledně vyhozen do kategorie “den mimo čas”. Ale film 2012 měl skvělé speciální efekty.

Se všemi vyjmenovanými konci světa je problém v tom, že se týkají pouze lidí. Svět, Země, naše planeta tady byla před lidmi a bude i po nich. Klidně vytrvá, jako posledních pravděpodobně 5 miliard let. 

Majský kalendář