Co se z toho vyklube? Konec světa nebude!

Rosťa Firla

Nemalá armáda intelektuálů a mediálních šarlatánů šíří pesimismus o nezastavitelném konci světa z četných důvodů, které se malomyslným jeví neuhasitelné a neřešitelné. Gerry Labelle, nás klubový alarmista a pojišťovací agent povoláním, (a každý ví veškeré pojišťovnictví je založeno na nečekané či očekávané pohromě), tedy Gerry má zálibu ve sbírání a šíření malérů, z kterých vyvozuje, že konec světa se blíží. 

Konec světa

Paní Firlová, nezdolný optimista a hlasatel faktu “všecko už tu bylo”, Gerryho uklidňuje historickými podobnostmi s maléry dneska. Ti dva, Labelle a Firlová, osvěžují klubové debaty, které nejsou nikdy nudné či klidné.

Když se rozhořelo v Iráku tažení vzbouřenců na Bagdád, Gerry kvílel že bude třetí světová válka a Eva ho zklidnila hned dvěma argumenty: za prvé řekla, že Islám neprošel reformací a krvavé potyčky mezi sunnity a a šíity jsou ekvivalent husitských válek mezi kališníky a katolíky, které zruinovaly hospodářství ve střední Evropě ve století patnáctém; a pak válka třicetiletá mezi protestanty a katolíky ve století sedmnáctém a ta zruinovala ekonomicky a demograficky celou Evropu. Ale Evropané se poučili a nikdy více nešli zbožní lidé do války kvůli pánubohu, protože mystickou víru nelze protlačovat tímto způsobem. 
'Chceš říct, Evo, že Islám je čtyři sta let pozadu za křesťanstvím?, optal se Gerry výbojně paní Firlové, neb Gerry by velmi rád byl tolerantní k Islámu.

Sunnité a šíité

Uchechtla se, a řekla: Nejsou pozadu čtyři sta, ale třináct set let, protože spor sunnitů a šíitů je zakotven ve způsobu následnictví po smrti Mohameda v sedmém století, a to je fakt.'
A druhý argument Evy, který přerušil spor s Gerrym, aby téma pokročilo byl tento:'Druhý důvod je odvěká lidská vlastnost zvaná hamižnost čili kdo bude rozdělovat bohatství pocházející z nafty, kterou svět požaduje a krvavě platí'.
To všichni vědí, a Eva dodala, že kdyby země Předního východu neležely na oceánu nafty, pak málokdo by jejich náboženské spory sledoval a neměli by ani peníze nakoupit moderní zbraně a proháněli by se na velbloudech a bydleli v poušti ve stanech a bojovali by tradičními zakřivenými šavlemi. Nebo by mohli take mirumilovně obchodovat s velbloudy a fiky.

Co Eva řekla, znělo jednak přesvědčivě a taky to řekla s autoritou znalostí a Peter se optal jaké je řešení iráckého anebo arabského maléru?
Eva se nadechla jako k dlouhému proslovu a řekla tři slova: 'Energie, energie, energie.'
'Doufám, že nemluvíš o solárních panelech, větrných mlýnech a benzínu z kukuřice?!, zaúpěl Mervyn hlasem z kyseliny sírové.
Nemluvím o alternativních chimérách šílených ekologů, odsekla Eva, ale mluvím o nukleární elektřině, mluvím o rozšíření těžby plynu z břidlic a ropovodech z ropných ložisek ve slušných zemích pro slušné země v globálním měřítku.
'Ale to bude trvat léta letouci, zakvílel Jim Geese.
'Nikoliv, řekl Mervyn, protože plány se zpracovávají od krize OPEC že 70. let, když ropné země ukázaly, že budou nemilosrdně vydírat a využívat svou převahu plynoucí z naftové výhody. Ostatně- léta plynou stejně.”

'Tak kde to vázne to energetické osvobození?', zakvílel Jim. 'Posledních deset let v hubách šílených ekologů, kteří raději zachraňují počasí než civilizaci a prosperitu lidí.'
Mám si stoupnout před radnici s ceduli Bijte ekology?, optal se uštěpačně Zdeněk, který je doposavad v šoku nad vítězstvím liberálů v Ontariu a je spíš ochoten stát před radnicí s nápisem “Suckers”.

Netřeba, řekla Eva pevně, stačí, když se cena benzínu překulí před dolar a půl za litr a lidi se dozví, že třetina této ceny je daň na šíleně ekologické chiméry. A pak se praktičtí Kanaďané vzpamatujou a pochopí, kdo brzdí energetický pokrok a dusí prosperitu. 'Dnes jsem tankoval benzín za cenu dolar čtyřicet sedm a bylo mi úzko', řekl veskrze praktický Fred.
Mervyn pokýval hlavou a řekl: “Konec světa kvůli ceně benzínu nebude, možná jen konec ekologických chimér a možné je i vzpamatování Obamy z pomatení přivozeného Nobelovou cenou míru”. Timto jsme rozpustili sezení  klubu Cicero v kavárně Books&Beans.

Dovolená na obzoru

Eva Firlová

Blíží se doba dovolených, jak v Kanadě tak v Česku. Lidé se dohadují a plánují kam pojedou. Jen někteří usuzují, že zůstat doma, natřít koupelnu a sedět na vlastní zahradě s kafem u ruky je daleko nejlepší dovolená. Cestování a dovolená se zdá jít ruku v ruce. A to i přesto, že hned jak se utrmácení cestovatelé přiženou domů, vybalí kufry a naříkají, že by potřebovali ještě pár dní dovolené ať se vzpamatují z dovolené.

Jistá část našich českých známých plánuje cestu do Řecka, nebo do Turecka, shlédnout divy starověkého světa. Statečně tak následují ve stopách starověkých předchůdců, hlavně z doby Pax Romana, římského míru. V 1. stol.př.n.l. vyčistili Římané Středozemí od pirátů, a po konci občanských válek bitvou u Aktia v roce 31 př.n.l. se cesty po souši staly bezpečné také. Zvláště pro místa, která staré Římany zajímaly, což bylo Řecko a Malá Asie. 

Athény s Akropolí

Podnikavci začali psát cestovní průvodce po divech světa, jejichž seznam sestavilo několik Řeků ve 3. a 2. století př.n.l.;  průvodce po Alexandrii, po Malé Asii a hlavně po Řecku. V celistvosti se nám zachovaly dva díly “Průvodce Řeckem” od Pausania z 2. stol. n.l., kde - leckdy značně rozvláčně - sepisuje seznamy starobylých památek a vysvětluje, občas se značnou fantazií, jejich původ. Pausanias strávil psaním svého průvodce po Řecku deset let. Což se dá vypozorovat na popisech třeba jedné sochy v Olympii na Peloponésu a proč drží v ruce ovoce - Pausanias o tom dokáže napsat celé stránky. Jeho neuvěřitelná rozvláčnost je vyvážená jeho užitečností pro dnešní archeology. Archeologové v Řecku nemusí draze platit za letecké fotografie, nebo geomagnetický průzkum, popřípadě za elektrickou odporovou tomografii. Zalistují v Pausaniovi a jdou na věc.
Když jsem napsala, že Pausanias psal o “starobylých památkách”, on to tak myslel. Mnozí si z dnešního hlediska myslí, že antika byla nějaká kompaktní doba. Když Pausanias psal o Parthenónu, dělilo jej od jeho stavby 600 let. Nebo od mykénské doby přes 1000 let. Pro něj to byly prastaré památky. Vše je relativní.

Brána do starověkého olympijského stadionu

Cesta do Řecka a Malé Asie byla něco jako kanadské, nebo americké cestování do Evropy. Podívat se na památky zašlých času a zašlé slávy. Obyvatelé míst, kam turisté mířili, se bez problémů přeorientovali z prodeje obilí, nebo hrnčířských výrobků na průvodce turistů, popřípadě výrobce a prodejce suvenýrů.
Ekvivalent našeho povídání o cestování na Bali, bylo vyprávění o cestě do Athén, návštěva Akropolis, prohlédnout is domek, kde žil Sokrates, Akademii, kde přednášel Plato a zkritizovat výšku zdí spojujících Athény s přístavem Pireem. A když už byli turisté v přístavu, nasedli na loď a zamířili do Malé Asie, aby navštívili Tróju, odkud podle pověsti pocházeli zakladatelé Říma, Aeneas a jeho syn Ascanius, jinak zvaný Iullus, od kterého odvozoval svůj původ Julius Caesar.

Trója

Dnešní turisté a cestovatelé reptají na množství jiných turistů a cestovatelů, kteří pojíždějí po Středozemí, a zda se, že žádné místo není ušetřeno davů. Římané neměli taková očekávání. Naopak, spíše se zdá, že množství turistů na některém místě potvrzoval správnost výběru destinace. Cestovali na místa, kam cestovali všichni, což považovali za správné, protože mohli dávat k dobru historky z cest během oslav Saturnálií a prodiskutovat s bratrancem výhody návštěvy lázní s horkými prameny v Hierapolis v dnešním Turecku, popřípadě jaký dojem na ne udělal Parthenón a jestli je stejný, jako bratrancův. Jeden filozof tvrdil například, že olympijské hry jsou sice zaplavené davy, diváci omdlévají horkém a vyčerpáním a nepohodlím, ale on je vždy navštíví, protože je to nezapomenutelná a úžasná podívaná.
Gellius v 1. stol.n.l. a jiní cestovatele si stěžují, že průvodci na místech jako jsou pyramidy, nebo Trója mají naučené povídání, ale když se jich někdo zeptá na něco mimo nacvičený monolog, tak jsou vyřízení a že prodavači suvenýrů jsou vlezli a strkají do lidí. Starověcí turisté reptali na ubytování, na jídlo a špatné značení cest. Čímž se zásadně nelišili od dnešních turistů. Kamarád Jarda napsal, že při naučné cestě do Malé Asie snědli něco nevhodného s manželkou a synem v Istanbulu a pak v městech jako Efez, Smyrna, atd. hledali hlavně hygienická zařízení.

Artemidin chrám v Efezu

Turistický průmysl v Malé Asii byl zjevně tak vše pronikající, že zasáhl i do Nového zákona, do knihy Činy apoštolů.
Pavel, tedy Paulus a římský občan, původně Saul výrobce stanů pro římskou armádu, horlivý pronásledovatel křesťanské sekty byl převrácený na křesťanskou víru cestou do Damašku, kam jel dále pronásledovat tu nepříjemnou sektu. Pavel si ale uvědomil, že křesťanská sekta zkomírá na pronásledování a na omezení misionářství na Židy. Jeho geniální marketingový nápad byl, že je třeba se vykašlat na zápalné obětí a různé jiné restrikce judaismu a propagovat křesťanství mezi nežidovským obyvatelstvem. Byl to skvělý tah - náhle mělo křesťanství neomezené množství potenciálních přívrženců, ale také díky římskému míru, dobrým cestám a moři bez pirátů se propagace křesťanství stala nebezpečná pouze ideologicky, cestování byl podružný detail, jak se ve 3. století vyjádřil Eusebius, jeden z prvních církevních historiků.

Sv. Pavel

Pavel se tedy z Jeruzaléma vydal do Řecka i do Malé Asie. Zakládal křesťanské komunity a leckde narazil. Jedno z těch naražení bylo také v Efezu, dnešní destinaci mnoha turistů, stejně jako ve starověku. Důvodem turistického ruchu tehdy byl jeden ze starověkých divů světa - Artemidin chrám. Chrám měl rozměry 137x69 metrů, 18 metrů vysoký se 127 sloupy zdobený nejlepší mi umělci 3 století př.n.l., kdy se konala poslední fáze stavby. Uvnitř stala starobylá a zvláštní socha bohyně Artemis s mnoha prsy.

Divadlo v Efezu

Když se výrobci suvenýrů pro turisty a poutníky dozvěděli, že ve městě je jistý Pavel, který tvrdí, že sochy a chrámy jsou jen idoly, silně je to namíchlo. Vůdčí výrobce, Demetrios, který vyráběl suvenýry pro majetnější návštěvníky ze stříbra, sbubnoval další řemeslníky a shromáždili se v divadle, kde hulákali “Veliká je Artemis Efezanů!” Což se doneslo ke starostovi, který došel do divadla, rázně všechny seřval, že dělají výtržnosti a jestli si tedy Demetrius a další řemeslníci chtějí stěžovat, soudy jsou otevřené. Jinak také on může vůdce tohoto pozdvižení obvinit z pobuřování, nebo vzpoury. Účastníci se tichounce rozešli.

Efezská Artemis

Jedna zvláštní věc dnešního turistického a cestovatelského ruchu je, že chceme vidět všechny ty zajímavé věci, jako Koloseum, nebo pyramidy, ale rádi bychom je viděli sami. Proto se někteří cestovatelé vydávají na místa, kde předpokládají, že jsou prvními vlaštovkami. Je to pak k vzteku, když takový cestovatel přijde do nějakého zapadlého tibetského údolí a najde tam bankomat.
Je ale pravdou, že obě tradice, hromadná turistika i osamělé cestování se dají sladit. Je přece možné se procházet Koloseem s tisíci dalších lidí, a přesto mít unikátní zkušenost. Mít vlastní dojmy, vlastní myšlenky. A pak je dát o Saturnáliích, pardon, o Vánocích, k dobru.

Když tě nic moc nebaví, film zajiste zabaví

Rosťa Firla

Konečně kamarád Zdeněk získal Donšajny, filmové dílo mistra Menzla zaslané k nominaci na oscara v minulém roce a velmi jsme se těšili. Zdeněk přichvátal s dvd k nám, abychom to shlédli společně a potom obrátili naruby.

Skoro dvě hodiny jsme nedutali, ba zapomněli žvýkat jahodovou bublaninu, kterou k dívání Eva upekla a kafe dolévala.
Donšajni jako česká zpotvořenina Don Juani se odehrává v malém městě, kde ochotníci připravují představení Mozartovy opery Don Giovanni, zajisté nejslavnější opery ze všech oper, kterou Mozart předvedl v Praze roku 1787 ve Stavovském divadle a opera se v českých zemích hraje a hraje s úspěchem.

Hlavní hrdina Vítek (Jan Hartl) vypráví svou režisérskou stóry režiséra opery a hned na počátku se přiznává, že nemá hlas na operu, komponovat neumí a proto režíruje, aby se dostal na kůži sopranistkám. Zdeněk nadhodil, že film se měl jmenovat Sopranistky na lopatkách ve Vítkově ložnici. Soutěživost ochotníků, kdo dostane roli je veliká a krásné sopranistky mají výhody. Paralelně učitelka hudby Markéta (Libuše Šafránková) nacvičuje dětský sbor a postupně se příběh divadelníků proplétá s tímto dětským sborem.

Režisér Vítek pro zvýšení atraktivnosti opery přizval proslulého českého barytona Jakuba z Ameriky, kam Jakub se svým hlasem uprchl po pancéřovém srpnu 68 a Jakub (Martin Huba) rád přijme pozvání, aby si naposled zapívat roli komtura, otce svedené Anny.
Děj filmu se proplétá, když Markéta pozná v Jakubovi otce své nemanželské dcery; a její dcera má nemanželskou dceru taky s barytonem a dokonce i nemanželskou vnučku a všechny tyto nemanželské dětičky jsou následkem lásky k operním pěvcům, oněm operním Donšajnům.
Vyprávět operu je těžké, když nejde tolik o zápletku, ale o hlasy a film Donšajni přetéká hlasy a melodiemi od první do poslední minuty.
'To je film jako Formanův Amadeus', řekla Eva a dodala, že mi bude snadné o filmu Donšajni napsat, když Amadea zná každý Čech a Praha je hudební velmoc.
A tu se Zdeněk drsné zachechtal, a přiznal, že už četl recenze na film Donšajni a film se stal propadákem a po třech týdnech byl stažený z kin.'
Cože?, vzdychl jsem ještě omámený tím hudebně-filmovým zážitkem, až Zdenek řekl, že to není film pro plebejce.
Nechtěl jsem si kazit ten filmový zážitek, a tak jsem trpělivě a mlčky poslouchal Zdenkovy tirády na plebejce, kteří parkují auta na trávě, kteří odhazují odpadky na zem, plebejce, kteří neodepisuji na dopisy, a plebejce, kteří nechodí v volbám do EU.

Don Giovanni v sanfranciské Opeře

Eva odešla do kuchyně, připravit něco na zub, ale Zdeněk se zvedl. že musí domů.
Při loučení jsem Zdeňka požádal, jestli by dvd nechal u nás ještě den či dva, že chci na ten skvostný film podívat ještě jednou a najít důvod, proč ten film v Čechách propadl.
A jak jsem řekl, tak jsem udělal a podíval jsem se na Donšajny znova, ale důvod nelibosti s tímto filmem jsem nenašel.
A rozhodl jsem se napsat přátelům v Česku, aby mi neúspěch filmu objasnili.

Jiří Menzel

Což jsem řekl Zdeňkovi, když jsem mu vracel další den jeho dvd a on se zachechtal a řekl, že mi plebejci na takovu otázku neodpoví, na což jsem zaprotestoval, že to se nestane, protože moji přátelé nejsou plebejci.
Uvidíme, řekl Zdeněk a obrátil se na Evu, aby dohlídla, že ten dotaz napíšu a jestli mi někdo odpoví, ať mu to povím.
A tak se ptám, jak se líbil film Donšajni? 

Nebudu mít klidný den, když je slabý prezident

Rosťa Firla

Chtěli jsme mluvit o červnových oslavách, ale sotva jsem sedli k vonné kávě v kavárně Books&Beans Zdeněk teatrálně vstal a deklamoval dva verše: 'Stanu se menší a ještě menší, až budu nejmenším na celém světě."
Eva se usmála a nabrala dech, aby slavnou básničku dokončila, ale Zdeněk se optal, zdali Obama má potuchu, že český básník Jiří Wolker před 100 lety vyjádřil jeho skoro šestileté prezidentské krédo.

Jiří Wolker

Eva neřekla nic a Zdeněk dodal, že Obama je nejmenší prezident za sto let.
Nevěděl jsem, kam Zdeněk míří, ale Eva chytla vítr a řekla, že koncem máje spočítali v Sýrii 160.000 zabitých, což je o 60.000 více než bylo minulé září, kdy prťavý prezident Obama vycouval ze slibu pomoci proti Asadovi pod vahou slibu Putinova, že to vyjedná a zbaví Sýrii chemických zbraní. A přidala s očima do oči Zdeňkových: 'Obama je trpaslík!', čímž potvrdila co Zdeněk řekl Wolkrovým veršem.

Obama posiluje

"Nemám k Obamovi ohledy, ani respekt", řekl jsem rozvážně, "ale jeho květnová cesta po jižní Asii neudělala dojem na asijské spojence vystrašené čínskými územními nároky na zemích v sousedství, a Obama si nemohl přečíst v tisku o svých elokventnich řečech, protože média už jeho slova neberou vážně a potápí se v globální bezvýznamnosti politické nuly."
"Tak vidíš," řekl Zdeněk silnějším hlasem než bylo nutné, "americký president a náčelník nejsilnější armády světa je planý mluvka."
"Ve Varšavě Poláci slaví 25 let svobody", řekla Eva, "a Poláci se cítí existenčně ohrožovaní povstáním na Ukrajině a řinčením tanků na východní ukrajinské hranici. Ví někdo co chce Putin získat?"
"Už získal", zamumlal jsem, "že Rusko vypadlo z klubu G7 a není pozván do Bruselu rokovat a rozhodovat o budoucnosti Evropy."

Putin posiluje

'To je pravda", řekla Eva, "ale vyhození Putina z klubu G7 nebyla zásluha Obamy, ale v prvé řadě tlak kanadského premiéra Harpera, který odmítl Putina co kazisvěta. A můžeme být rádi, že Harper je veliký vedle trpaslíka Obamy!'
Hosté v kavárně se začínali po nás otáčet, protože debata vypadal jako palba argumentů proti Obamovi a zkusil jsem ostří otupit dokončením nezapomenutelné Wolkrovy básnický, kterou pamatuju že školy; nevstal jsem, abych deklamací dodal patos a vyslovil jsem závěr:
Clapecku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy, aby nespadlo.
Verše vskutku způsobily oživení kolem stolu a myslím, že všichni jsme si představili bosého Obamu jak přidržuje oblohu, aby nebe nespadlo. 
Ba i Zdeněk se usmál a řekl, že vidí Obamu na plážích Normandie, kde šestého června slavíme sedmdesáté výročí největší invaze v dějinách lidstva směřující k porážce nacismu, a Obama bude žvanit, ačkoliv vyklidil pozice a zmenšil vliv Ameriky, na kterou si dnes kdejaký padouch troufne bez rizika, že trestající bomby začnou padat.
Eva zakroutila hlavou při slovech 'trestající bomby'. a řekla svoji prognózu postavenou na historii: Když slabý president Carter po uši potopený v íránské krizi se zajatými americkými diplomaty vyslal komando do Íránu osvobodit zajatce, byl u konce s dechem a opustil Bílý dům s ostudou ve prospěch Reagana, který rozrušil komunistickou vládu. Když Clintonovi přetékala ostuda aféry s holkou Lewinsky, on se poučen z ostudy Cartera rozhodl bombardovat Balkán a zkrotit Srby ve prospěch míru, který je na Balkánu dodnes. Obama nejspíš přikáže válečný ohňostroj v dohledné doby, aby neukončil své prezidentství jako nejslabší president za posledních sto či dvě stě let.

Sýrie

A kde to bude, optal se Zdeněk zvědavě, i když věděl co je trn v patě.
"Snad Írán", řekla Eva, "protože atomová bomba v rukou Íránu znamená, rozpoutání atomového zbrojení ve všech zemích kolem Íránu. Taky to bude kopanec Putinovi, který Írán podporuje, uhašení občanské války v Sýrii, kterou Írán financuje a hlavně zklidnění Izraele, který považuje atomový Írán za počátek třetí světové války.'
"Božíčku", řekl jsem s hraným údivem nad paličskými slovy své mírumilovné ženy, copak diplomaticky se ten trs protivenství nedá upravit?"
'To se ptáš ty, který zrovna studuje dějiny počátku první světové války, která začala před 100 lety, a kterou až do začátku každý popíral?'
Sklopil jsem hlavu a kdyby byl popel, tak jsem si hlavu posypal, protože Zdeněk se šklebil, že mne Eva tak zpražila.
Vstali jsme od stolu a Zdeněk si neodpustil mi připomenout, že jsem při citovaní Wolkerovy básnický vynechal prostředek a začal:
po ránu na louce, v létě
po kvítků vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám až se obejmu s ním
Chlapečku bosý, nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy, aby nespadlo.
Ta básnička se jmenuje Pokora, řekl Zdeněk, a chtěl jsem ji říct celou, abych zdůraznil, že bych byl raději básník než válečník.
A slovy Víta Nezvala, přisolila si Eva, na světě bude mír, až všichni budeme básnit.
A vskutku nevím, jestli to myslila vážně, nebo dělala z nás legraci.