Když tě nic moc nebaví, film zajiste zabaví

Rosťa Firla

Konečně kamarád Zdeněk získal Donšajny, filmové dílo mistra Menzla zaslané k nominaci na oscara v minulém roce a velmi jsme se těšili. Zdeněk přichvátal s dvd k nám, abychom to shlédli společně a potom obrátili naruby.

Skoro dvě hodiny jsme nedutali, ba zapomněli žvýkat jahodovou bublaninu, kterou k dívání Eva upekla a kafe dolévala.
Donšajni jako česká zpotvořenina Don Juani se odehrává v malém městě, kde ochotníci připravují představení Mozartovy opery Don Giovanni, zajisté nejslavnější opery ze všech oper, kterou Mozart předvedl v Praze roku 1787 ve Stavovském divadle a opera se v českých zemích hraje a hraje s úspěchem.

Hlavní hrdina Vítek (Jan Hartl) vypráví svou režisérskou stóry režiséra opery a hned na počátku se přiznává, že nemá hlas na operu, komponovat neumí a proto režíruje, aby se dostal na kůži sopranistkám. Zdeněk nadhodil, že film se měl jmenovat Sopranistky na lopatkách ve Vítkově ložnici. Soutěživost ochotníků, kdo dostane roli je veliká a krásné sopranistky mají výhody. Paralelně učitelka hudby Markéta (Libuše Šafránková) nacvičuje dětský sbor a postupně se příběh divadelníků proplétá s tímto dětským sborem.

Režisér Vítek pro zvýšení atraktivnosti opery přizval proslulého českého barytona Jakuba z Ameriky, kam Jakub se svým hlasem uprchl po pancéřovém srpnu 68 a Jakub (Martin Huba) rád přijme pozvání, aby si naposled zapívat roli komtura, otce svedené Anny.
Děj filmu se proplétá, když Markéta pozná v Jakubovi otce své nemanželské dcery; a její dcera má nemanželskou dceru taky s barytonem a dokonce i nemanželskou vnučku a všechny tyto nemanželské dětičky jsou následkem lásky k operním pěvcům, oněm operním Donšajnům.
Vyprávět operu je těžké, když nejde tolik o zápletku, ale o hlasy a film Donšajni přetéká hlasy a melodiemi od první do poslední minuty.
'To je film jako Formanův Amadeus', řekla Eva a dodala, že mi bude snadné o filmu Donšajni napsat, když Amadea zná každý Čech a Praha je hudební velmoc.
A tu se Zdeněk drsné zachechtal, a přiznal, že už četl recenze na film Donšajni a film se stal propadákem a po třech týdnech byl stažený z kin.'
Cože?, vzdychl jsem ještě omámený tím hudebně-filmovým zážitkem, až Zdenek řekl, že to není film pro plebejce.
Nechtěl jsem si kazit ten filmový zážitek, a tak jsem trpělivě a mlčky poslouchal Zdenkovy tirády na plebejce, kteří parkují auta na trávě, kteří odhazují odpadky na zem, plebejce, kteří neodepisuji na dopisy, a plebejce, kteří nechodí v volbám do EU.

Don Giovanni v sanfranciské Opeře

Eva odešla do kuchyně, připravit něco na zub, ale Zdeněk se zvedl. že musí domů.
Při loučení jsem Zdeňka požádal, jestli by dvd nechal u nás ještě den či dva, že chci na ten skvostný film podívat ještě jednou a najít důvod, proč ten film v Čechách propadl.
A jak jsem řekl, tak jsem udělal a podíval jsem se na Donšajny znova, ale důvod nelibosti s tímto filmem jsem nenašel.
A rozhodl jsem se napsat přátelům v Česku, aby mi neúspěch filmu objasnili.

Jiří Menzel

Což jsem řekl Zdeňkovi, když jsem mu vracel další den jeho dvd a on se zachechtal a řekl, že mi plebejci na takovu otázku neodpoví, na což jsem zaprotestoval, že to se nestane, protože moji přátelé nejsou plebejci.
Uvidíme, řekl Zdeněk a obrátil se na Evu, aby dohlídla, že ten dotaz napíšu a jestli mi někdo odpoví, ať mu to povím.
A tak se ptám, jak se líbil film Donšajni?