Vládnutí je složité a nevděčné zaměstnání

Eva Firlová

Prezident Obama má vlastně štěstí, že je prezidentem v zemi, která pořádá pravidelně volby. To není jako v Římské říši, kdy neschopný císař končíval značně tragicky.

Římští císaři, kteří nepracovali jako bobři a byli neschopní spravovat území od Británie po Egypt neměli jinou volbu, než platit více a více peněz za osobní ochranu.
Do hadovi podobného císaře Caliguly byly vkládány velké naděje po smrti jeho prastrýce Tiberia v 37 n.l. "Změna a naděje" byly v povětří. Caligula měl rád svou popularitu, ale zase tak moc na ní nespoléhal, a pravidelně raboval státní pokladnu k přeplácení své stráže a vojska. Impérium začalo mít finanční problémy. To byla chvíle, kdy si Caligula začal stavět své vily.

Caligula

Do spiknutí proti němu byli zapleteni senátoři, jeho osobní stráž i armáda. Byl zabit ve 29. roce svého věku.
Další výtečník, který dlouho nevydržel, byl známý císař Nero. Když jeho matinka Agrippina zavraždila svého manžela Claudia, bylo mu pouhých 17 let a ani jeho razantní matka se neodvážila nechat Nerona vládnout. Ríši vládla ona s pomocí bystrého filozofa Senecy a vše fungovalo jak mělo, až Neronovi dobří přátelé jej pošťuchovali ať se vymaní z poručníkování své matky. Pak už to šlo z kopce, včetně zavraždění matky Agrippiny a Neronem vynucené sebevraždy filozofa Senecy.

Nero, který se nenechal holit pod bradou - neměl důvěru
že ho holič nepodřízne

V roce 64 n.l. vznikl velký požár v Římě, což nebyl žádný div - takové požáry se periodicky přiházely. Ale reakce obyvatelstva ukázala na odpor vůči císaři (obviňovali že požár založil) a zvláště jeho činy po požáru ukazovaly lidem na jeho vinu; začal si stavět obrovskou vilu uprostřed stísněného města Říma, na nejlepších pozemcích města. Další výčitka všech Římanů vůči Neronovi byla frivolita. Nejenže neudržoval "tradice předků", ale představoval si, že je velký umělec. Římané s nelibostí sledovali, že se Princeps Impérií Romani předvádí na jevišti s velmi průměrnými verši a hlasem. Velká překážka k popularitě show businessem pro Nerona byl fakt, že herci, herečky a gladiátoři měli sice popularitu a peníze, ale neměli společenskou vážnost. Ale Nero se chtěl bavit!
Špatná správa impéria se promítla do provinčních rebelií, jako britské, a židovské.
Nero se jako zneuznaný umělec vydal do Řecka, kde hledal umělecké ocenění. Během své vlády stačil zbankrotovat státní pokladnu, devalvovat měnu a "vyčerpat provincie" jak tvrdí životopisec Suetonius. Guvernér španělské provincie Tarraconensis Galba se prohlásil císařem, armáda i osobní, pretoriánská stráž jej podpořila, a Senát, povzbuzeny armádní podporou prohlásil Nerona nepřítelem státu. Nero byl nucen spáchat sebevraždu v 68 n.l., kdy měl 31 let.
Jiný císař, který se udržoval naživu hlavně pomocí osobní stráže byl Domitian 81-96 n.l.). Začal dobře, pokračoval ve stopách svého populárního otce Vespasiana a bratra Tita, ale nějak nemohl dosáhnout jejich popularity, a začala růst jeho paranoia. Dokonce tvrdil že je božského původu, aby překryl vzpomínku na otce a bratra.

Domicián

Najímal si osobní stráž z germánských kmenů neznalých latiny, aby k ním rádoby atentátníci neměli přístup. Možná si byl vědom, že jeho popravování a exilovaní stoických filozofů a senátorů a pálení knih na Fóru Romanu nejsou ta nejpopulárnější gesta. Také jeho snahy o kult osobnosti a "božskou" vládu nebyly populární. Nedá se říci, že by byl líný - pracoval jako bobr, ale jeho styl byl mikro manažerování a regulace I těch nejtitěrnějších a nejsoukromějších záležitostí. V roce 96 n.l. se jej podařilo odstranit přes všechna bezpečnostní opatření.
Následujících devadesát let všichni císaři byli pilní, pracovití a umírali přirozenou smrti - adoptivní císaři, to znamená, že vládnoucí císař si adoptoval schopného nástupce a tak si lidé pochvalovali jaký je ten Nerva, který adoptoval úspěšného generála Trajana, který adoptoval kultivovaného a schopného Hadriána, který adoptoval schopného a mírumilovného Antonína Pia, který adoptoval Marca Aurelia.
Až zemřel Marcus Aurelius, císař - filozof, který nestačil adoptovat někoho dalšího po smrti svého designovaného nástupce Vera. Císařem stal jeho syn Commodus.

Marcus Aurelius

Commodus miloval gladiátorské hry. Gladiátoři měli velkou slávu a popularitu. Commodus toužil po takové popularitě. Správa říše nebyla pro něj cestou jak ji získat a nechával vše v rukou svých oblíbenců. Jeho hlavní zábava byl jeho vlastní gladiátorský trénink a rozsévání vlastních soch po impériu v podobě Herakla (římského Herkula) včetně lví kůže na hlavě a s velkým kyjem v ruce. Sochaři zjevně měli smysl pro humor, neboť ruce držící kyj jsou vypadají pěstěné manikúrou.
Ovšem, co je moc to je moc. Koncem roku 192 n.l. Commodus oznámil, že zasvětí Nový rok jako císař a jako gladiátor. Senát, zděšen takovým chováním poslal zápasníka Narcissa aby Commoda diskrétně zaškrtil v koupelně ještě v roce 192 n.l. než ze sebe stačí udělat šaška.
Obamova popularita klesá, a teď se proti němu začínají obracet původně podlézavá hlavní média. I CNN, které smetly pod stůl hrozně Obamovy trapasy za poslední roky, začínají obracet. Levicoví přátelé už Obamu tolik nemilují, neboť neprotlačuje jejich agendu dost razantně. 

Obama a starořecké sloupy

Pravostředoví američtí voliči se probrali že snu, že hesla jako "naděje a změna" znamenají něco konkrétního. Není v nebezpečí tělesném, ale v je v nebezpečí že bude Damnatio memoriae, proklatě paměti, jako výše zmínění rozmařilí císaři a dosavad nejhorší US president Jimmy Carter.