Marcus Tullius Cicero

Spravedlnost

Eva Firlová

K potěšení všech, kteří mají starost a péči o svou bývalou vlast už třeba jen proto, že v ní žijí jejich příbuzní a přátelé, byl odchycen velmi mocný muž,dr. Rath,  při činu korupce. Češi jsou sice skeptičtí, jestli bude spravedlnosti učiněno zadost, ale ze všech těch vtipů, komentářů a článků na internetu je vidět jakoby si lidé oddychli, že korupce se konečně začne trestat, a ta “kmotrovitost” české veřejné scény se začíná rozplétat, díky odvážným a neúplatným lidem v policii a na prokuratuře a ten“divoký východ” bude méně divoký, abych parafrázovala Limonádového Joea.

Bylo 5. srpna, léta 70 př.n.l. V srpnu od nepaměti se Řím vyprazdňuje od Římanů, kteří prchají do hor nebo k moři před rozpálenými kameny města. Ale v tento dávný srpen se nikdo nehrnul ať do své vily v Puteoli, nebo do Albánských hor, popřípadě chudší obyvatelé do hostelů podél mořského břehu. Na Fóru Romanu se shromáždil soud. Soudu předsedal Manius Acilius Glabrio, praetor urbanus, a tedy nejvyšší soudce. Na lavicích usedla šestapadesátičlenná porota, složená zesenátorů. Na jedné straně tribunálu seděl prokurátor Cicero se svým tajemníkem Tironem. Do areálu soudu arogantně vpochodoval obžalovaný, provázený rodinou,jak bylo zvykem v černém (zvláště důležité pro obžalovaného bylo mít plačící manželku a nezletilá dítka), Gaius Verres, vedeny svým obhájcem, nejslavnějším advokátem v Římě, Quintem Hortensiem Hortalem. Římané vnímali tento soud jako když se zabíjí několik much jednou ranou.Vypadalo to, že se změní složení porot a kdekdo fandil Ciceronovi, aby darebák dostal co si zaslouží.  Konzulové roku 70 pr.n.l. byli Marcus Licinius Crassusa Gnaeus Pompeius. Tito dva se měli asi tak rádi jako jako se mají rádi dva kohouti na jednom smetišti, ale v tomto případě měli společně zájmy.

Oba muži v minulosti podporovali Diktátora Sullu a jeho změny v ústavě ve prospěch senátní oligarchie, ale sotva zemřel, už se dali na stranu těch, kteří ústavu vraceli do starých kolejí. Během svého konzulátu vrátili tribunům lidu jejich pravomoce okleštěné Sullou, a teď se dívali, co udělá porota složená podle Sullovych zákonů jen ze senátorů. Neboť tady byl kámen úrazu -guvernéři provincii a jiní magistráti byli senátoři a poroty byly podle Sullova zákona také složeny jen ze senátorů. Což nepřispívalo k pocitu, že spravedlnost je slepá; ba zdálo se, že spravedlnost vykukuje zpod své pásky přes oči a kouká jak hlavně prospět vznešenému obžalovanému.(Jako v Česku - kdekdo má máslo na hlavě, takže ke svým vlastním přísný nebude).

Gaius Verres byl tři roky guvernérem provincie Sicílie. Už ty tři roky byla mimořádná délka trvání, protože normální termín byl rok, ale Senát měl jiné starosti - Spartakovo povstání. Sicilané měli dvojí smůlu; a) GaiusVerres byl sběratel. Sběratel uměleckých děl, a těch bylo na řecké Sicilii nespočet. b) Gaius Verres měla také mocné příbuzné a přátele, kteří jejchránili a na jeho darebárnách profitovali, politickou rodinu Caecilius Metellus.

Chrám na Sicílii

Je třeba předeslat, že předtím, v roce 75 př.n.l. sloužil Cicero rok jako quaestor západní Sicílie, kde zastupoval guvernéra. Vysloužil si pověst člověka čestného, přímého a spravedlivého a udělal si na Sicílii mnoho řeckých přátel a obdivovatelů. Jakmile Verres v roce 70 př.n.l. konečně skončil jako guvernér, ještě ve vlně za ex-guvernérovou lodí pluli rozhořčení vyslanci okradených Sicilanů, kteří si to namířili v Římě přímo do domu svého přítele a obdivovatele řecké kultury, Marca Tullia Cicerona.
  Cicero případ vzal a podal žalobu na Verra. Proč vzal na sebe Cicero úlohu prokurátora, kterou jinak považoval za nevděčnou? Sam řekl:  “Dobrá
pověst státu a jeho solidnost je z velké míry spojena s výkonem spravedlnosti”, a kromě toho upřímně nenáviděl nepoctivou provinční administraci.  Cicero dostal šibeniční lhůtu 60 dní na sbírání důkazů. Advokát obžalovaného Q. Hortensius zahájil legální manévry s úmyslem odložit soud až na další rok,kdy se měl nejvyšším soudcem stát Verrův příznivec Marcus Caecilius Metellus, a tedy někdo, kdo pomůže k osvobozujícímu rozsudku.Cicero se svými spolupracovníky procestoval Sicílii křížem krážem, sezbiral účetní knihy, svědky, a místopřísežná prohlášení obětí Verrova řádění. A když se toho 5. srpna sešel soud, měl Cicero vše připraveno včetně aktio prima- obžalovací řeči, kterou zakončil: “Žaluju Gaia Verra zmnoha zločinu proti bohům a lidem, proti římským spojencům i římským občanům.Dokážu, že ilegálně okradl Sicílii o 40 miliónů sestertiů a dokážu to pomocí svědků a materiálních důkazů. Není mi třeba dalších dnů k pronášení řečí, a odkládání dalších částí procesu, a přejdu hned ke svědkům a důkazům”.

Cicero měl připravené řeči pro další části procesu, ale nebylo je třeba přednést. Výslechy svědků a předložené důkazy o platbách neexistujícím farmářůmza neexistující obilí, loupeže uměleckých děl z chrámů i soukromých domů,svědectvi o Verrově spolčování s piráty, před kterými měl jako guvernér za úkol Sicílii chránit, jeho procenta z každé nelegální transakce, braní úplatků zarozsudky soudů, kterým předsedal, jeho jednání s římskými občany a sprovinciály - vše bylo tak usvědčující a zatracující, že Verresnečekal na nepochybně brilantní obhajobu Quinta Hortensia, ale prchl z Říma.

V římském právu se útěk obžalovaného počítal jako přiznání viny. Rozsudek zněl na exil a pokutu ve dvojnásobné výši škody, kterou na Sicílii nadělal a sicilská města dostala zpět svá umělecká díla.Cicero se stal rázem nejslavnějším advokátem v Římě, a Hortensius se začal věnovat pěstování kaprů.Také díky tomuto procesu se podařilo konzulům Pompeiovi a Crassovi změnit složení římských porot, kdy směla být jen jedna třetina složená že senátorů a zbytek z jiných majetných občanů.

Rekonstruovaný chrám Saturnův
 na Foru Romanu

Dr Rath může být – doufejme - ilustrací přísloví “žádný strom neroste do nebe”, nebo také “tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu”… Změní se díky Rathovi výkon české spravedlnosti?Bude páska bohyne spravedlnosti přitažená pečlivěji, aby nevykukovala a neposkytovala výhody mocným? Český národ čeká, co se stane…