Azyl

Eva Firlová

Je to 33 let od doby, kdy jsme požádali rakouské úřady o azyl. Ten nám poskytli bez velkého prodlení, a nedá se říci, že jsme si v té době uvědomovali závažnost této nabídky. Znamenalo to, že se můžeme usadit v Rakousku, že máme důvody se obávat návratu do rodné země a že nám nabízejí útočiště.

Azyl je starobylý koncept, který se datuje of značného počtu řeckých svatyní, které chránily otroky, dlužníky, kriminálníky, ba i neúspěšně politiky, jako spartského Pausania (i když moji čeští přátelé se bojovně ptají, proč oddělují kriminálníky a politiky) kteří se do nich utekli.
Počet městských států a svatyní v nich, které měly právo azylu se zdálo růst přímo geometricky, a kolem vlády Tiberia (14-37 n.l.) jich bylo po Řecku, Malé Asii i Blízkém východě tolik, že administrace spravedlnosti se stala složitou až nemožnou. Kdejaký zloděj, lupič a podvodník se chytil nejbližšího oltáře a zkuste si mě odtáhnout! Což by spustilo demonstrace a protesty obyvatelstva, pravděpodobně kvůli vyhlídce na budoucí vlastní potřebu dotyčného oltáře. Což bylo v kontrastu k hlavnímu tématu římské administrace: klid a pořádek.
Římský senát, který měl hlavní dohled na výkonem spravedlnosti v těchto oblastech konečně omezil právo azylu na několik měst a svatyň.

Ačkoliv římské právo neuznávalo azylové právo, přece ho v oněch provinciích nezrušili. Pravděpodobně vzpomínka na začátky Říma. Při příchodu na Kapitolský pahorek jsem si všimla, kdo se letos uchází o symbolicky azyl na prastarém azylovém místě. Jména se mění, pokaždé je tam někdo jiný. Letos to byla paní Sakineh z Íránu, která byla odsouzena k ukamenování (změněno na pověšení) za nevěru. Je pořád ve vězení a její osud, jako osud jejího zavřeného advokáta, není rozhodnut. Další velká fotografie na Palazzo Nuovo byla Julie Tymošenko, bývalé ukrajinské ministerské předsedkyně, která je nemocná ve vězení a tvrdí, že její odsouzení bylo politický motivováno. Další obrázek patří patnáctileté Emanuele Orlandi, pro níž se nežádá ani život, ani svoboda, ale "pravda". Což může být těžké, protože se ztratila před 30 lety a existuje množství teorií o jejím zmizení.
Velké fotografie jsou připevněny na Palazzo Nuovo, na levé straně renesančního náměstí. Je to velmi vhodné, protože Michelangelovo náměstí Kapitolu je v místě, kde Romulus ustanovil svatyni bohu Asyleovi po založení Říma v 753 př.n.l. Romulus se totiž rozhlédl po svých drahých druzích, spoluzlodějích dobytka, a usoudil, že nemá šanci brod přes Tiber ubránit, pokud obyvatel nové osady, Říma, nebude víc. Proto vyslal zprávu do jiných obcí Itálie, že jsou vítáni všichni, kdo se chtějí usadit v jeho nové obcí. Na minulosti nezáleží, zkušenosti netřeba. Dostal o co si koledoval - kriminálníky, uprchlé otroky a různé dobrodruhy 8. století př. n.l. v Itálii. Jejich první cesta vedla na pahorek Kapitol do svatyně boha Asylea a po rituálním očištění se mohli usadit. Ne ovšem na Kapitolu - ten byl vyhrazen svatyním.

Kapitol má dva vysoké výběžky. Na jednom byla římská pevnost, která jediná odolala nájezdu Keltů v roce 390 př.n.l.. Po vyřízení této nepříjemné záležitosti - zaplacením výkupného - se pevnost přestavěla na chrám Juno Monety, královny bohů varující. Ten přívlastek "varující" byl z doby obležení Kelty, kdy její znakové zvíře, husa, varovala obránce před útokem. Juno měla na starosti rodinu a vůbec ženské záležitosti, ale aby se ji nezkrátily žily (ženská práce není nikdy hotová), byl její chrám také uznán jako vhodné místo pro ražení mincí. I slovo mince pochází od slova moneta přes německé Munze, anglické money a mint odtamtud také pocházejí.
Po pádu západořímské říše se chrám neproměnil v rozvaliny a kamenolom jako ostatní místa starověkého Říma; už v roce 574 je na tomto místě zmíněno byzantinské opatství a kostel. V 9. století převzal kostel papež a pak se hlavně přestavovalo. A ve 13. století dostal kostel dnešní podobu románsko-gotického stylu, s nestejnými sloupy vylovenými z předešlých staveb. Jmenuje se Santa Maria in Aracoeli, pokračování tradice svatyně pro ženy.
Pravý strmý výběžek Kapitolu obsadil Junonin manžel Jupiter Nejlepší a Největší, oficiální ochránce římského státu. Malá část jeho základů je vykopána a je k vidění v Palazzo dei Conservatori na právě straně kapitolského náměstí. Byl obrovský, s pozlacenou střechou a tyčil se nad římským Forem jako majestátní ochránce všeho římského. Tam obětovali konzulové při svém nástupu do úřadu, tam se odebíral Pontifex Maximus, nejvyšší velekněz, aby s Jupiterem uzavřel smlouvu na rok; ve smlouvě bylo kolik mu Římané obětují za jeho přízeň, a jaké výjimky z ochrany a obětování platí a tam také končil svůj triumfální průvod vítězný generál, který do chrámu zavěsil zbraně nepřátel.

Trosky chrámu využili různí loupeživí baroni k postavení pevnosti během temných století po pádu západořímské říše a z jejich trosek povstal Palazzo dei Conservatori a Palazzo Cafarelli, jako správní středisko Říma vrcholného středověku a teď je Palazzo dei Conservatori vchod do světoznámých kapitolských muzeí.
Třetí stranu naproti Cordonate, Michelangelovy cesty na Kapitol, tvoří Palazzo Senatorio, kde sídlí městská rada, dnes vedená novým starostou Marinem. V rozhovorech s taxikáři jsem zjistila, že jeho velkoryse gesto, že taxikáři můžou jezdit kolem Kolosea na rozdíl od soukromých aut, není jaksi přijímáno s vděčností, kterou by člověk čekal. Naopak, zdálo se spíše, že jsou ochotni zaútočit na Campidoglio, jak se teď Capitolu říká, a Marina vyvěsit z oken Tabularia jako varování jiným zpupným starostům, kteří se pletou do šíleného autoprovozu v Římě.
Palazzo Senatorio je postaveno na Tabulariu, které postavil L. Cornelius Sulla v 80 pr.n.l., a je tedy součástí římské radnice. Sulla to nechal postavit jako místo pro úschovu zákonů, předpisů, záznamů a seznamů pro Řím. Dnes se Tabulariem dá procházet z Palazzo dei Conservatori do Palazzo Nuovo. Tabularium bylo postavené přední stranou na Fórum Romanum. Palazzo Senatorio je postaveno přední stranou směrem ke Campo Marzio, směrem k Vatikánu a zády k Fóru Romanu. Což je pochopitelně, protože v Michelangelově době bylo Fórum do výšky 8- 9 metrů zaneseno náplavy z Tiberu a pásly se na něm krávy.
Nezmiňují se o té nejprominentnější stavbě na Kapitolu, což je pomník a muzeum Risorgimenta, sjednocení Itálie. Je to obrovská, procovská stavba z bělostného mramoru, s množstvím soch, teras, sloupu a schodů. Přezdívaný Římany "svatební dort" obsadil severovýchodní stranu Kapitolu a je vidět pravděpodobně i od moře a mám dojem, že musí být viděn i z vesmírné stanice. Viděla jsem fotografie a malby pahorku Kapitol před postavením tohoto pomníku špatnému vkusu; ach, jak byl Kapitol půvabný pahorek, když mu vévodily Michelangelovy stavby a Santa Maria in Aracoeli!

Tisíce turistů putuje po Cordonatě na náměstí Kapitolu se sochou smutného Marka Aurelia, císaře-filozofa. Tam posedávají a fotí se na místě starověkého Asylu. Na tomto místě na mě vždy přijde pocit uspokojení a bezpečí, jakoby Michelangelo přesně vystihl tu myšlenku sedla Kapitolu, kde bylo místo bezpečí a nových začátku.
Kde jsou taková místa pro novodobé uprchlíky, přes dva milióny jen ze Sýrie? Kde je novodobý chrám Asylea pro ty zoufale a utlačované z hnusných režimu?