Vylez medle z postele a jdi mezi sběratele

Rosťa Firla

Se sběrateli je větší zábava než s těmi co nesbírají nic; Mervyn mne poučil, že sběratelství je extrémní forma zájmu o něco, což si mohl ušetřit, protože Karel Čapek napsal několik skvostných povídek o sběratelích.

Není k podivu, že Mervyn nové lidí v klubu Cicero oťukává otázkou "Co sbíráš?' a když tázaný zaváhá, anebo nesbírá, Mervyn takové zpravidla odepisuje jako mobilni mrtvoly. Naopak, když tázaný spustí chválu na svou sbírku známek, pohlednic nebo cokoliv jiného, Mervyn si libuje, že vždycky má téma jak s takovým mít zábavu. 

Sběratelé o své sbírce rádi mluví s jiným sběratelem, a když najdou společnou řeč, mají o zábavu vystaráno.
Mám nekoli sběratelských kumpánů ve svém sbírání dobrých filmu a sběratelé filmů si rádi sdělují a konzultují co objevili nového.
Předevčírem mi kamarád z Čech napsal o objevu 37 let starého italského filmu Nová strašidla, který objevil a o objev se podělil.
Zapojil jsem paní Firlovou do hledání filmu a než slunce zapadlo, film objevila, stáhla s internetu a já se těšil, až po desáté zasednu k obrazovce, tedy k filmu.
Na světě se ročně natočí kolem 2000 filmů, z čehož jak každý kinař ví, je 99% nesmyslů, ale stojí za to to jedno procentu filmových drahokamů objevit a uložit do filmotéky. Anebo někdo toto bádání provedl namísto mne, a pak je divácký požitek skoro sichr.
A film Nová strašidla nezklamal mé očekávání; je to série 7 povídek nebo pohledů do života italské společnosti 70tých let a byl jsem tak okouzlen, že včera jsem shlédl film znova, abych se ujistil, že to nebylo mámení; a nebylo.

Medle první desetiminutová povídka ukazuje kardinála v rudém ústrojí, jak náhodou vstoupí do vesnického kostela, kde se právě odehrává divoká schůze vesničanů rozvášněných nespravedlivou bytovou politikou v jejich vesnici.
Proč kardinál náhodou vstoupí je zajímavé, protože jeho mercedes se cestou na nějakou důležitou schůzi porouchal, řidič se pachtí s opravou a kardinálův asistent objevil u místního kostela faru, kam navrhl kardinálovi, že mohou posedět a pojíst; když vstoupili bočními dveřmi, viděli ten houf vzteklých vesničanů a vesničané uviděli kardinála, vysokého církevního funkcionáře, a loudili, aby jim kardinál pomohl v jejich tristní situaci.
Kardinál se ochotně chopil příležitosti promluvit k vesnickým ovečkám a začal tím, že mezi lavicemi ukázal na jednoho vesničana a řekl: 'Slyšel jsem Tebe, že jsi vyzýval spoluobčany, abyste okamžitě vydrancovali místní policejní stanici a zpráskali místní policajty?'
'Ano, eminence, zablekotal vesničan, vyzval jsem naše lidi abychom vypálili policejní stanici a tak přesvědčili starostu o nespravedlnosti, která se tu děje'.
Kardinál vrazil vesničanovi mlaskavou facku, a když se on chytil za tvář a všichni vesničané zírali na tuto hrubost, kardinál se optal fackovaného: 'Přesvědčil jsem Tě touto fackou o opaku Tvých slov?'
'Nikoliv, řekl vesničan, ale nasral jste mne ještě víc na všechny funkcionáře...'
Tak vidíš, synu můj, že násilí nikoho nepřesvědčí a osudem lidstva je, že nespravedlnost je všude kolem nás a jen spravedlivý bůh dává naší zlosti uklidnění a rozhřešení ve formě motlitby.'
A teď se kardinál obrátil k celému houfu a řekl: 'Modleme se, ovečky moje, za lepší zítřek a rozhoupejte zvon a zpívejme píseň na slávu boží spravedlnosti v tomto slzavém udolí'.
A vesničané pošlou zvoníka, aby rozhoupal kostelní zvon a vstanou a horlivě zpívají zbožnou píseň a kardinál s nimi.
Ve dveřích se objevil řidič a rukou dával znamení kardinálovi, že mercedes je spraven a mohou pokračovat.
Zvon zvoní, vesničané vestoje zpívají kostelní píseň a kardinál odchází a žehná rukama napravo i nalevo svým ovečkám.
Jen ten jeden, který toto vzbouření na vsi vedl a dostal tu facku si mumlá pro sebe: Vždyť on ze mne udělal vola před spoluobčany, a tím povídka konci a začíná druhý,  neméně zajímavý pohled do lidské duše anebo mentality prostého člověka.
Těch povídek je sedm, jedna lepší než druhá a film jsem uložil do filmotéky co prvotřídní.
Když jsem to vyprávěl Evě, zamyslela se, a poznamenala, že zná další dva italské povídkové filmy, tedy Boccaccio 70 a neméně slavný soubor filmových povídek Včera, dnes a zítra, oba ze 60-tych let.

Přikývl jsem, a vyslovil názor, že takové povídkové cykly uměli natočit jenom Italové.

Napsal jsem svému filmovému kamarádovi do Čech chválu, jakou lahůdku mi doporučil, a že jenom Italové takovou pochoutku dovedli natočit a přidal otázku, neboť otázka je nejlepší součást korespondence, jestli zná ještě další povídkové filmy, kromě těch zmíněných 3 italských.
Brzy odpověděl, že si vzpomněl jeden americký skvost z výroby Woody Allena nazvaný Všecko co jste chtěli vědět o sexu a styděli jste se optat.
Zajásal jsem, že tuto Allenovou lahůdku a soubor chytrých povídek jsem pozapomněl a teď hledáme s mým kamarádem sběratelem další povídkové filmy; vzpomíná si nějaký?
Na začátku jsem řekl, že sběratele mají větší zábavu v životě, zvláště v seniorském období, a budiž toho tato krátká historka důkazem.