Nezpůsobí zmatek, slavit denně svátek

Rosťa Firla

Můj kamarád Mervyn už řádku let šíří bujnou myšlenku: Kazdy den je svátek, a tvrdošíjně vyhledává důvody ke slavení; kromě tradičních narozenin, které bedlivě hlídá, slavíme významné osobnosti a události, abychom, jak říká Mervyn, nezhloupli zapomentlivostí.

A tak jsme třeba slavili konec ledna, nikoliv kalendářním slova smyslu, ale jako půlku zimy za námi a přibližování jara.
Pochopitelně tohorocni zima je bohatá na sníh i mrazy, které se projevují mediálním vzdycháním a lidovým kvílením o rekordní zimě; je zapomenuta ontarijská zima roku 1994, když zamrzaly vodovodní přípojky? Přestože média bez ustání vyzývaly obyvatelstvo Sudbury, aby lidé nechali kapat vodu v umyvadle, stovkám domácností zamrzla.

Z vyprávění znám historky zimy 1974, když blizard trajici 3 dny uvěznil pracovníky šachty Falconbridge v budově a děti musely přespat ve škole.
Gerry Labelle tvrdil, že lidi jsou nepoučitelní, tedy zapomětliví, a vyprávěl o sych přátelích, kteří v sobotu odjeli na Floridu, aby prchli před sudburskou zimou do teplíčka; ukázal na email svých přátel: psali z jižní Caroliny v neděli, že uvízli na zamrzlé dálnici, odbočili z dálnice do motelu, který byl plný a oni byli šťastní, že mohli spát na kulečníkovém stole. Meryn se chechtal, až se zakuckal v teploučké kavárně Books&Beans a Gerry pokračoval, že přátelé už překročili hranice Floridy a psali, že viděli rampouchy visící z pomerančů a jinovatku na palmových listech.
Asi nebudou potřebovat plavky, povzdechla Eva, a Gerry oznámil, že tam právě teď potrebujou vlněné čepice a pletetené rukavice, aby neomrzli.
Eva vyprávěla jak jsme na dálku slavili narozeniny vnuka Milana: poslala čokoládový dort přes globální dárkovou firmu, která přijala platbu ze Sudbury a na opačné polokouli v Kuala Lumpur upekli dort a poslíček dodal dort z Kanady, tak to řekl našim užaslým mladým.
Krabici otevřeli, psala nám tchyně Parveen, a Milan si pochutnával, co Parveen vyfotila, fotky nám poslala a Eva ukázala kamarádům.

Včera pozdě večer, když jsme se vrátili z plavání, volal Mervyn a důvěrně sdělil, že slavil skutečnost, že v lednu nebylo v Sudbury zemětřesení. Protože jsem mlčel na tento exotický důvod ke slavení, řekl, zdali si nepamatuju zemětřesení v lednu před 14-ti lety, které bylo dost silné, že drnčely hrnky v kredenci. Nepamatuju, řekl jsem, a Mervyn mne poučil, že za posledních 27 let bylo Sudbury 10 zemětřesení.
Na otázku, co jsme slavili my? jsem duchapřítomně řekl, že teď budeme slavit fakt, že jsem se v bazénu neutopil.
Líčil jsem Evě u snídani tuto krátkou konverzaci s Mervynem, a Eva se tomu smála a řekla, že dnes máme co slavit. Copak?, optal jsem se a Eva ukázala na teploměr a řekla: Teplota stoupla z -20C na pouhých -5C a vychází sluníčko a nesněží.
Vskutku!, řekl jsem a po snídani jsme oblékli lehké větrovky a šli jsme odklidit sníh, který napadl přes noc.