Přečti tuto úvahu - pohřbíváme odvahu

Rosťa Firla

K pohřbu izraelského Ariela Sharona jsem mudroval, že též pohřbívají odvahu.
Po shlédnutí Roberta Redforda v ubohém filmu All is lost, Ztracený, ve kterém se obstarožní Robert potácí v Indickém oceánu v nabourané jachtě jsem znova psal o smrti odvahy - poprat se s realitou.
A do třetice v měsíci lednu pohaním Toma Hankse jak pateticky se chová ve filmu Kapitán Philips; nepsal bych o tom, protože kdo píše o strastech a mizérii infikuje sám sebe virusem tichého zoufání, ale neuvěřitelná televizní kampaň na nejlepší film roku mne povzbuzuje se vzepřít mediálnímu průjmu chvály na tuto pirátskou story.
Story filmu je vcelku prostá založena na skutečné události, kdy somálští piráti obsadili obrovitou americkou dopravní loď Maersk Alabama v blízkosti afrického Rohu, aby vymáhali výkupné deset miliónů dolarů výměnou za loď a posádku.

Capitan Philips alias Tom Hanks sleduje na radaru přibližování motorových člunů, informuje do éteru co se děje, ti somálští chudáci při sledování lodi ztratí jeden člun a druhý člun, člun s dvěma motory a s posádkou čtyř odhodlaných zoufalců, pardon, pirátů odpadne při soumraku.
Kapitán a dvacetičlenná posádka dopravní lodi považují indicent za skončený a odeberou se k odpočinku.
Leč piráti nemají co ztratit, leda svou bídu, a stíhání Alabamy pokračuje; teď už jen jedna motorová loď sleduje velkou loď a přibližuje se k masivnímu trupu vysokému jako pětipatrový činžák. Alabama je vybavena mocnými stříkačkami, které podél celé lodi vytvoří neprostupnou vodní clonu tryskající vody; posádka Alabamy je ve viditelně panice, když piráti střílejí ze samopalů směrem nahoru s nulovou pravdepodobností trefy a posádka se hrne do úkrytu do podpalubí.
Piráti si vezou žebřík, který nějakým zázrakem zahákujou na zábradlí lodi a první pirát leze nahoru na Alabamu.
Fígl jakým piráti z houpajícího se člunu zavěsili dvacetimetrový žebřík na bok lodi kamera neukazuje; tedy ani neukazuje, že nikdo z posádky se nepokusil zahákovany žebřík odhákovat a shodit do vody, čímž by akce přepadení skončila; dokonce nikdo z posádky se nepokusil lezoucího piráta polít vařící vodou či hodit mu kladivo na hlavu, což člověk i bez vojenského výcviku chápe, že nikdo nemůže pálit ze samopalů, když leze nahoru po vertikálním žebříku.

Tato minutová scéna jak piráti vylezli na palubu a teď palbou tyranizovali posádku, která se ani nepokusila nijak bránit a tedy dostali co zbabělci zasluhují.
Zbývající dvě třetiny filmu graficky popisují jak se chovají piráti, kteří nemají co ztratit (leda své okovy a bídu!) zatímco dobře živená a placená posádka se krčí v labyrintu podpalubí a čeká, že to někdo za ně vyřeší.

Nevím, zda tvůrce a režisér filmu Paul Zelenáč, pardon, Greengrass domyslel, jak bezmocně ubohé je chování posádky vůči polonahým pirátům, ale jestli slavná oscarovska Akademie udělí cenu nejlepšího filmu této oslavě zbabělství, tak odvaha je pohřbena a můžeme začít oplakávat trudnou budoucnost západní civilizace na hrobě odvahy a mužnosti.