Zase mluvím postaru, co se týká Oscarů.

Rosťa Firla

Povídá se mezi mými známými, že mám dobrý filmový vkus; a někteří si dokonce dají říct a na film, který velebím, se podívají; nikdo mi zatím nelál, nespílal, což mne svým způsobem blaží.

Viděl jsem tisíce špatných filmu, a z nich vyloupnul stovku či dvě prvotřídních skvostů.

Tisíce? Do kina jsem chodil jednou týdně, někdy dvakrát, což jsou za 50 let snadné počty.

Tvrdím, a jsem ochotný se o to hádat, že na 20 filmu je jeden dobrý, možná jeden z třiceti.

Moje hledisko dobrého filmu je prosté: Chtěl bych ho vidět znova, a chtěl bych ho mít.

Špatný film zhusta hned zapomenu, ale častěji se ani nedodívám do konce, když se mi příčí.

Moje pověst dobrého vkusu vznikla dávno tak, že jsem byl ochoten odejít z kina se slovy, že na své společníky či společnice počkám v kavárně, a když přišli, já popíjel druhý fernet nebo druhou kávu, řekli mi, že to byla blbovina a jak jsem to poznal.

A pak jsme o filmu mluvili; a tím mluvením jaxi utvořili či utvrdili dobrý film od špatného.

Moje žena Eva má strašný zvyk - pověřuje mne abych se podíval na film a pak ji ho vyprávěl.

Někdy, asi jednou z 20, 30 filmů, Evu film v mém podání zaujme natolik, že se sama podívá a já film vidím podruhé.

Anebo si film pořídím (natočím na pásku, koupím DVD) a shlídnu kdy libo.

Do kina už dávno nechodíme, vypůjčené video pásky nahradily DVD, a za poslední rok už ani toho netřeba, Eva se naučila stahovat filmy z internetu a na co si vzpomenu a chci, to natáhne za drobnou úplatu Rapidshare.

Filmové hvězdy roku 1943

Třicet let jsem sledoval Akademii pro udělování zlatých Oscarů a mnohé Akademií vybrané filmy se mi líbily a zdobí moji filmotéku.

Od roku 2000 se mi nelíbil ani jeden Oscarem ozdobený film. Lépe řečeno - žádný nemám.

Nemilostivá Eva tvrdí, že mám s Akademií zásadní diference; napsal jsem Akademii dopis, že by mohli udělovat Oscary filmům starším, které prověřil čas a jsou dodnes dívatelné.

Československá kinematografie může být pyšná, protože je na osmém místě v počtu sklizených Oscarů (3!) a počtem nominací (6). Dvacetkrát více států než těch 8 mají kinematografii horší.

Tři filmy, které dostaly Oscara jsou: 

Obchod na korze (1965),  Ostře sledované vlaky (1967) a Kolja (1996), a všechny 3 jsou skvostné a umístěné v mě osobní

filmotéce.

Ale chtěl bych hučet do Akademie, v rámci udělení Oscaru starším filmům, kvůli těmto třem:

1. Limonádový Joe čili Koňská opera (1964), přes obdiv pana herce Henryho Fondy nedostal ani nominaci na Oscara a to mne dodnes týrá. Herecké trio Karel Fiala a Miloš Kopecký ozdobené krásnou Olinkou Schoberovou a houfem dalších výtečných herců pod vedením vynikajícího direktora Oldřicha Lipského vytvořili moudrou komedii, která nemá obdoby ani v pozdějších špagetových westernech; nejenom líbivá, ale přímo evergreenova muzika od Jana Rychlíka v podání výtečných pěvců včetně mladinkého zlatého slavíka Karla Gotta se dodnes hraje v rádiu a film v televizi; Limonádový Joe je klasika a zasluhuje dodatečného Oscara.

2. Vyšší princip (1960) je protektorátní story z doby heydrichiády, kdy gestapo zavraždilo na odplatu za atentát na říšského protektora, celkem 37.000 Čechů, a maturitní story na gymnaziu v Kostelci dodnes netratí na aktuálnosti; třídní profesor a latinář František Slomil zde vyslovil legentarni Ciceronovu větu, že "Na základě vyššího morálního principu není vražda tyrana zločinem."

Zatčení tři maturantů, z nichž jeden namaloval fousy říšskému protektorovi, dává dramatické pozadí k vystříbření charakteru jak mezi profesory Gymnasia tak i mezi občany Kostelce. Krásná Jana Brejchová vedle ošumělého Smolíka spolu prožívají naději, že studenti budou ušetřeni a vzápětí se ozve rozhlasové hlášení, že všichni tři byli popraveni pro schvalování atentátu. Tento film patří mezi nejlepší válečné filmy, bezvýhradně vedle mnohem slavnějšího a Oscarem ozdobeného Obchodu na korze (1965), tedy filmu o válce, jak ji prožívali civilisti. Tento film by měl dostat Oscara za 50 let existence, která nepohasla a dodnes vhání slzy do oči divákům.

3. Krakatit (1948) jsem viděl asi před 50-ti lety. Ale uvízl mi v paměti.

Karel Höger v roli inženýra a vynálezce děsné třaskaviny, kterou nechce dát zbrojařům, ale je lákán a sváděn, aby svůj rozum dal ve prospěch absolutní katastrofy - to je fantastický film.

Proč kniha Krakatit od Karla Čapka není zfilmována znova, se všemi technickými fígly, kterými moderní filmoví kouzelníci vládnou divákům - to je mi záhada. Místo toho ošuntělá, slabá zápletka například Avataru, která se opakuje v asi 200 filmech.

Napsat mistru Miloši Formanovi, zda by si na nové zfilmování Krakatitu troufnul?

A otázku, zda by on, trojnásobný laureát nemohl postrčit nominaci filmu Krakatit jako klasický protiválečný film s dostatkem alarmujících detailů k tématu konce světa?

Ano, dobrý film stárne jako víno a je rok od roku lepší.

Jak je to možné, že zákon 'stárnutí vína' velectění akademici z

Akademie nevědí je mi záhada.