Politika skandálů

Eva Firlová

V současné době se to politickými skandály jen hemží. Na skandály doplatila česká pravice ve volbách, v Kanadě se rozhořívá senátní skandál. V Itálii jsem pobaveně sledovala, jak se skandální Berlusconi dovolával svého patriotismu s rukou na srdci a výrazem upřímného hošíka. Irský ministerský předseda odstoupil za šest týdnů, neb se provalilo, že jeho žena měla aféru, že se pokusila o sebevraždu a hlavně, že se jejímu milenci zaručil za půjčky na business. Šlo tady spíše o to, že si Irové mysleli, že mají za ministerského předsedu šaška, který si nedokáže uhlídat manželku, jak tedy může hlídat rozpočet?
Je pravda, že o skandálech slyšíme více, protože je více mediálních prostředků jak skandály prolátnou na veřejsnost k jejímu pobavení, nebo rozhořčení.
Vesměs se hovoří o starověkých státnících způsobem, který naznačuje, že se pohybovali jen velmi ztěžka, protože měli nohy I charakter z mramoru. Což tedy nebyla pravda.
Politické machinace se nevyhýbaly ani těm neslavnějším. Pomiňme teď olympské bohy, a skandál, jak se krásná bohyně lásky Afroditě chytila do zlaté sítě nastražené manželem, s milencem, bohem války Arem.Nebo intriky nejvyššího boha olympské Dia, jen aby se dostal k půvabným dívkám – tak, aby se to manželka Héra nedozvěděla.

Themistokles

Ve starověkých Aténách nebylo slavnějšího a populárnějšího generála než byl Themistokles, velitel aténského protiperskeho kontingentu. Od raného mladí jej poháněly ambice a “Miltiadova sláva mu nedávala spát”, jak napsal Plutarchos. Themistoklovo vedení zachránilo nejen Atény, ale vlastně celé Řecko v době perské invaze v letech 480-479 př.n.l. Themistoklův otec, výrobce vesel, se mu snažil bránit ve vstupu do politiky; ukazoval mu staré loďky vyplavené na břeh a říkal, že tak lid zachází s politiky, kteří se mu znelíbí.
Themistokles byl úspěšný, ale poháněly ho nejen ambice a touha po slávě, které získal hodně. Nebyl uzavřen podplácení, a hlavně způsobil velké problémy se spojenci; po perských válkách nařídil flotile plout od jednoho řeckého ostrova ke druhému a žádal od těch, kteří nebyli v protiperske alianci peníze. Nejvíc mu uškodilo, když se proslechlo, že vzal úplatky, aby umožnil návrat exilovaným lidem. Poslední kapkou byla stavba svatyně Artemis Dobré Porady, kterou nechal stavět blízko svého domu jako referenci ke své roli v záchraně Řecka. Jeho drazí spoluobčané ho exilovali za aroganci.

Perikles

Nejslavnější aténský politik 5. století př.n.l., Perikles, unikl skandálu jen proto, že se se svými činy nikdy neschovával. Nikdy nevzal úplatek a co řekl, nebo udělal, nikdy nebylo tajné. Proto když se v účtech za vojenskou výpravu objevila obrovská suma deseti talentů stříbra jako “nutná výloha”, Atéňané ji bez jakékoliv debaty schválili; věděli, že Perikles měl velmi dobrý důvod, proč utratil tolik peněz - cenu pěti válečných lodí. (Někteří tehdejší historikové tvrdili, že tyto peníze si našly cestu do Sparty, jinak známé svým pohrdáním bohatstvím - zjevně to pohrdání začalo mizet v záři stříbra, aby se oddálila válka s Aténami). Takže jeho rozvod a následně spolužití s Aspasií, původně slavnou kurtizánou, mu nezpůsobilo politický krach.
Ve starém Římě měli skandálníci horší podmínky. To bylo tím, že existoval úřad Censora. Censoři byli dva, voleni ze senátorů s co nejbezúhonnější pověstí a jejich úkolem bylo nejen zadávat státní zakázky (proto ten požadavek na bezúhonnost), ale také sledovat, jak se lidé chovají. Tedy hlavně lidé v Senátu.
Byla řada přečinů, kvůli kterým mohl senátor ztratit své místo v Senátu, od políbení manželky na veřejnosti po vydírání provinciálů. Nejpřísnější Censor byl prý Marcus Porcius Cato Censor, který nebyl nadšen přílivem řecké kultury do Říma, protože ji viděl jako změkčující a zeslabující. On a jeho přívrženci by nejraději nacpali své politické nepřátele Cornelie Scipiony do režných tóg tkaných vlastními manželkami a zakázali importovaní učitelů řečtiny. Censorské volby byly v roce 184 pr.n.l. velice urputné, ale Cato byl zvolen. Mám podezření, že to bylo že stejných důvodů jako když Češi volili hnutí ANO - potrestání tradičních stran za nesplnění očekávání.
Cato vyloučil že Senátu hned 7 senátorů, nejvýznačnější z nich byl Lucius Flaminius, bratr Tita Flaminia, vítěze nad Makedonií a prominentního helénofila.

Titus Flaminius

Skandál kvůli kterému byl Flaminius vyloučen byl velmi ohavný: když byl v Makedonii s bratrem, držel si milenku. Protože projevila zájem vidět popravu, nechal si do stanu přivést a  před ní popravit zločince odsouzeného k smrti. Poprava zločince nebyla pro Catona problémem, problém byl, že Lucius Flaminius, jako zástupce SPQR vykonával spravedlnost podle nálady své milenky.
Pozdní římská republika (133-44 pr.n.l.) se skandály jen hemžila. Jsou nám známy, protože Římané publikovali Acta Diurna, noviny, ve kterých byly důležité zprávy, jako kdo velí ve které válce, kolik peněz je určeno na restaurování Jupiterova chrámu, atd., ale také který prominent přišel domů a načapal manželku s milencem. Z Acta Diurna pak opisovali mnozí historikové, znavení výpočtem vojenských kampaní a výčtem a popisem schválených zákonů.
Lucius Sergius Catilina, proslulý svým spiknutím proti republice, se pokoušel třikrát o zvolení konzulem, než se rozhodl pro mimoústavní cestu. Jeho neúspěchy u voleb se daly přičíst na vrub několika skandálům: byl obviněný že svedl vestálskou pannu (osvobozen); byl obviněný, že jako guvernér provincie Africa vydíral provinciály (jak poznamenal Cicero: “odešel osvobozen od soudu stejně chudý, jako byli někteří porotci před zahájením procesu”) a nejhorší bylo něco, za co nebyl u soudu: poletovala pomluva, že zabil svého syna, protože ten se znelíbil jeho nové manželce.
Pro senzací chtivou veřejnost se nejzajímavější skandál udál v roce 62 př.n.l., kdy se na čistě ženskou slavnost k uctění Dobré Bohyně vloudil MUŽ. Tento muž byl známý skandálník,patricijský Publius Claudius, který si zpopularizoval jméno na plebejské Clodius. Skandál by možná vyšuměl, jako řada českých skandálů, ale bránilo tomu několik faktorů: 1. místo kam se Clodius vloudil převlečený za ženu byl Státní dům, příbytek nejvyššího velekněze a v té době obydlí Gaia Julia Caesara.

Gaius Julius Caesar

2. Ženy, které takto vyrušil z oslavování Dobré Bohyně byly manželky prominentních senátorů. 3. Clodius byl trnem v oku strany Optimátů. Výsledek? Caesar se rozvedl s manželkou Pompeiou. Clodius byl obžalován ze znesvěcení státního náboženství a potažmo z přivolávání katastrofy na Řím a mnoho známých Optimátů se hrnulo ho obžalovat. Soudní proces byl velmi hojně navštíven, neb svědkové provětrávající podrobně tuto aféru patřili a patřily k nejvznešenějším jménům na občanských seznamech. Caesar, Cicero, bratři Lucullove, služky ze Statního domu, Caesarova matka Aurelia - jenže podplacená porota osvobodila Clodia, 31 ku 25 hlasům.
Když senátor Metellus později potkal jednoho z porotců, ptal se
ho:”Na co jste chtěli stráže? Aby vám někdo nevybral kapsy?” Clodius se posmíval Ciceronovi:”Vidíš, porotcinedali kredit tvému svědectví!” Cicero suše odpověděl: “25 mi kredit dalo, 31 nedalo kredit tobě - chtěli peníze na dřevo!”

Marcus Tullius Cicero

Z předchozího antického politického mišmaše je zřejmě, že šťavnatý skandál je daleko zajímavější mediální potrava, nežli účetnické analýzy státního rozpočtu a ovlivňuje voliče daleko více, než diskuze o penzích.

Co mě jediné překvapuje je, že žurnalisté hovoří o těchto skandálech jakoby bez dechu, jakoby skandály v politice byly něčím novým a neslýchaným.