Velabro

Eva Firlová

Obama vypadá jako nerozhodný hráč, teroristi pořád něco piklují, a někdy to vypadá, že svět se v bažinu obrací. Tak jsme se od této bažiny odpoutali a šli se podívat na jinou, která má skoro 3 tisíce let historie, protože není nad historickou perspektivu nad lidskými bažinami.

Sv. Jiří a Jánův oblouk

Přešli jsme s Rostou jedny z nejstarších mostu v Římě, Cestiuv a Fabriciuv, které spojují tiberský ostrov, ale nepokračovali jsme k Marcellovu divadlu. Šli jsme na Fórum Boarium a Fórum Holitorium, což zní vznešené, ale jinak to je obyčejný Volský a Zeleninový trh. Tyto fóra jsou ve Velabru, což je slovo o kterém se neví, jestli je z etruštiny, nebo staré latiny. Etymologické dohady jsou pouhým důvodem k lingvistickým konferencím.
Došli jsme pod Palatin a podívali se zpět na terén, svazující se k Tiberu.. Řím je město, které se přetvářelo během tisíciletí. Ale i v tomto městě, tak prolezlém historii, Velabro je pojem. Na místě kde jsme stali měla přistát v košíku pohozená dvojčata, Romulus a Remus při povodní. Aspoň to tvrdili římští průvodci turistům i ve starověku. Kromě toho také ukazovali chýši na Palatinu, kde byla dvojčata vychování pastýřem Faustulem, a olivový strom, pod kterým si hráli. Je zjevně, že průvodci turistů v 1. století našeho letopočtu se moc nelišili od těch současných. Ovšem, s přístupem na internet si musejí dávat pozor na vyložené báchorky.
Při pohledu od Palatinu, je vidět nános skoro tři tisíciletí na jednom nevelkém plácku. Po právě straně je kostel sv. Jiří. 27.července 1993 vybuchla před tímto kostelerm automobilová bomba. Současné také vybuchla bomba před Sv. Janem Lateránským. Od těchto teroristických výbuchu uplynulo v době naší návštěvy přesně 20 let. Pachatelé nebyli dopadení a vlastně se neví, co tím chtěli terorističtí básníci říct. U Lateránu moc škody nenadělali, zato sv. Jiří ve Velabru to schytal. Celá předsunutá veranda kostela, podepřena antickými sloupy a kus přední stěny byly rozmetány.
Na tomto místě stával soukromý dům, který byl předělaný na svatyni v 5. století, ale tehdy to byl svatý Sebastian.

Sv. Jiří uvnitř

Svaty Jiří je uvnitř stejný jako po přestavbě v 8. století n.l. 16 recyklovaných antických sloupu různé výšky rozděluje chrám na tři lodě. Nestejná výška nevadí, kratší sloup má podstavec z recyklovaného travertinu. Baldachýn nad oltářem je podepřený nějakými velmi novými sloupy, a to proto, že ty 4 starověké někdo v 18. století prodal do zahraničí. Celý půdorys chrámu je nepravidelný, protože původní budova byl v řádové městské zástavbě a kostelní budovatelé se nemohli rozmáchnout jak by chtěli.
Na Sv.Jiří je zvonice z 12. století a z boku je přilepený Bankéřský oblouk. Římští bankéři se spojili a postavili tento oblouk na počest císaře Septimia Severa začátkem 3. st.n.l. Pak se tam scházeli a vyměňovali si vědomosti, kdo je hodný půjčky a komu peníze nepůjčit. Na oblouku jsou krásné reliéfy, kterým dominuje Herkules s kyjem a lví kůži přes rameno. Buď to bylo proto, že celé Velabro bylo od před gramotných času zasvěceno Herkulovi, nebo proto, že si bankéři mysleli, že když se hodí na oblouk reliéf Herkula se Severovou tváří, tak se nebudou muset držet zákonů o povolené výšce úroků na půjčky.

Bankéřský oblouk přilepený ke Sv. Jiří

Chrám Svatého Jiří vypadá jako skládačka mnoha stylů, ale přitom je krásný svou prostotou.
Kousek pod sv. Jiřím je Jánův oblouk ze 4. století. Je to mohutná Konstantinovská stavba, která má čtyři vchody a zvláštně rovnou střechu. Tento oblouk měl ještě jedno patro, zdobené, leč ve třicátých letech tohoto století měl Mussolini prudkou touhu se stát novým Césarem, takže nechal bourat vše středověké kolem Velabra (a jinde také). Dělníci neporozuměli dost dobře co mají dělat a zbourali také horní patro antického oblouku. Tato trapná historka se na turistické tabulce pomíjí. Vždy jsem tvrdila, že Mussoliniho popravili archeologové, převlečení za partyzány.

Jánův oblouk

Před Jánovým obloukem je parkoviště plně nejnovějších aut, vytvářejících zajímavý kontrast. Přejít ulici zde by byla sebevražda, tak jsme se dali doleva ke svaté Mařence Kosmedinske, která má ve své předsunuté verandě Ústa pravdy - antické víko kanálu zpopularizované filmem Prázdniny v Římě. Jako obvykle tam byla fronta, protože se každý chce vyfotit jako Gregory Peck s rukou v Ústech pravdy. Kdyby řekl lež, NĚCO mu tam ukousne prsty. Vnitřek svaté Mařenky je jako sv. Jiří. Tady je celá stavba recyklována z budovy senátní obilní komise. Komise zasedala vhodné u Volského trhu, kam po Tiberu přijížděly lodě z různých koutů impéria a hlásili senátorům jak bude asi úroda obilí po impériu vypadat. Komise měla za úkol podle těchto zpráv stanovit výkupní cenu obilí, což musela být pěkně nevděčná práce. Hlavně když se sekli, a stanovili cenu příliš vysoko za modius (9 litrů). Pak se snažili dostat peníze z populace, která žila na obilí. Což končilo házením kamenů na senátorské domy a obscénními nápisy na zdech, kde se jména senátorů komise prominentně vyskytovala.
V 7. století n.l. se ve Velabru usadili Řekové, kteří prchali z Konstantinopole, kde mezi sebou válčily dvě křesťanské sekty. Ortodoxní odnož těch, kteří ničili obrazy a umění, takzvaní ikonoklasté a druhá odnož, hlavně umělců. Umělci moc na válčení nejsou tak odešli do Říma a proto je v prastarých kostelech tolik byzantských mozaik a fresek. U Mařenky kosmedinske je světelný přechod, takže jsme si uchránili životy při návratu na Fórum Boarium. Tady původně končil první římský vadukt z roku 312 pr.n.l., ale dnes se neví kde vlastně vodojem akvaduktu Aqua Appia byl.

Portunův chrám

Na Fóru Boariu, se teď bílé skvějí, a to myslím doslova že skvějí, dva chrámky z republikánské doby. Trvalo to mnoho let, ale teď jsou oba očištěné, jak kruhový chrám Herkula, tak hranatý, iónský, Portuna, ochránce tiberského přístavu. Chrám Herkula se jmenoval Hercules Olivarius, ochránce obchodu s olivami a postavili ho obchodníci s olivami. Vzhledem k tomu, že se olivový olej používali Římané na vše, od vaření k osvětlování k umývání, obchod s olivami jen kvetl a obchodníci na chrám měli. Nánosy staletí a hlavně toho dvacátého s automobilovými výfuky jsou odstraněné. Tyto 2100 a 2200 let staré chrámky byly používané jako kostely, proto se udržely skoro neporušené do 21. století a teď jsou i čisté!

Hercules Olivarius

Lze doufat, že očištěné zdi nějaký ten rok vydrží, než zhnědnou provozem po Via di Teatro Marcello.
U blízkého kostela Sant'Omobono, který není nikdy otevřený, je odkryta vrstva z 6. století př.n.l. s velikým oltářem Herkulovi.A pod všemi těmito stavbami běží větev Velké stoky, Cloaca Maxima, která odvodnila tuto bažinu v 7. století př.n.l. Jinak není dost jasné jak odvodnit tu dnešní syrskou, egyptskou, ukrajinskou a jinou bažinu. To bude chtít víc, než inženýrský um starověkých Římanů.